Podobenství Duše od Neale Donald Walsch
Text je v přesném znění opsán z knihy od Neala Donalda Walsche - Hovory s Bohem I.
Ocitovala jsem tento text, protože je dokonalý. Slovo je hodně omezující nástroj, každý si pod jedním slovem představíme něco jiného, ale myslím, že v tomto textu jsou slova užita tak „přesně“, že nemá smysl hledat jiná. Nechci rozebírat jednotlivé věty, každá si z tohoto textu vezmeme pro danou chvíli to, co máme. Chtěla jsem se vrátit k té skutečnosti, že my jsme bytosti dokonalé a všemocné. Opravdu máme sílu udělat si život podle našich nejvyšších představ. Začátkem tohoto procesu je pochopení významu slov „Já JSEM“.
„Svět je takový jaký je, protože ve fyzické sféře nemůže být jiný. Zemětřesení a hurikány, povodně a tornáda a všechno, čemu říkáte přírodní katastrofy, jsou pohybem mezi jednou a druhou polaritou. (Láska a strach). Celý koloběh zrození a smrti je součástí tohoto pohybu. To vše jsou rytmy života, kterým je podřízeno všechno ve sféře hrubé reality, neboť život sám je rytmem. Život je vlnou, vibrací, pulzem v srdci jsoucna.
Nemoc je opakem zdraví a projevuje se ve vaší realitě na váš příkaz. Nemůžete být nemocní, aniž to na nějaké úrovni způsobíte, a můžete se opět uzdravit, jakmile se uzdravit chcete. Hluboká osobní zklamání jsou reakce, které si volíte, a světové katastrofy jsou výsledkem celosvětového vědomí.
Z tvé otázky vyplývá, že tyto události úmyslně vyvolávám. Tak tomu však není, neboť já vás jen pozoruji, jak je vyvoláváte vy. Tyto události se však nesnažím zastavit, protože tím bych odporoval vaší vůli. A to by vás připravilo o možnost zakusit Boží existenci, což je zkušenost, kterou jste si vy i já zvolili.
Proto neodsuzujte všechno, co na světě považujete za špatné. Spíš se ptejte sami sebe, co považujete za špatné a co chcete udělat, abyste to změnili.
Nehledejte odpovědi ve vnějším světě, místo toho se zeptejte své duše, „Kterou část svého já chci poznat při této katastrofě? Kterou stránku své existence chci projevit?“ Neboť život existuje jako nástroj, který jste si sami vytvořili, a všechny jeho události se vám prezentují jak příležitost k tomu, abyste se rozhodli být tím, čím jste.
To platí o všech duších, z toho vidíte, že ve vesmíru nejsou žádné oběti, jsou jen tvůrci. Všichni velcí Mistři si to uvědomovali. Proto se žádný z nich nepovažoval za oběť – přestože mnoho z nich opravdu trpělo.
Každá duše je Mistrem – i když ne každá si pamatuje svůj původ nebo dědictví. Každá z nich si však vytváří podmínky pro dosažení svého nejvyššího cíle – v každém okamžiku.
Proto neodsuzujte karmickou cestu, kterou si zvolili druzí. Nezáviďte druhým, když jsou úspěšní, a nelitujte je, když jsou neúspěšní, neboť nevíte, co duše považuje za úspěch a co za neúspěch.
Nedívejte se na nic jako na katastrofu ani jako na radostnou událost, dokud nepoznáte, k čemu taková událost slouží. Neboť je smrt katastrofou pokud zachrání životy tisíců lidí? A je život radostnou událostí, jestliže působí zármutek? Ale ani to byste neměli posuzovat, měli byste se radit se svou duší a umožnit totéž druhým.
To neznamená, že byste měli ignorovat volání o pomoc nebo naléhání své duše, která Vás nabádá, abyste změnili nějakou okolnost. Znamená to však vyhnout se odsuzování. Neboť každá okolnost je darem a v každé zkušenosti je ukrytý poklad.
Kdysi dávno existovala duše, která o sobě věděla, že je světlem. Byla to nová duše, která prahla po životě. „Jsem světlo,“ říkala. „Jsem světlo.“ Ale skutečnost, že to věděla a že to neustále opakovala, nemohla nahradit opravdový zážitek. Ve sféře, ze které tato duše přišla, nebylo nic než světlo. Každá duše byla vznešená, každá duše byla nádherná a každá vyzařovala Boží záři. A tak tato malá dušička byla jen svíčkou na slunci. Uprostřed největšího světla, jehož byla částí – nebyla schopna vidět ani zakusit, čím skutečně je. A tak po tomto poznání začala toužit. A její touha byla tak velká, že jsem jí jednoho dne řekl, „Dušičko, víš, co musíš udělat, abys uspokojila svou touhu?“ „Co Bože? Co? Udělám cokoliv!“ řekla dušička. „Musíš se oddělit od nás ostatních,“ odpověděl jsem, „ a pak se musíš obklopit temnotou.“
„Co je to temnota, Bože? Zeptala se dušička. „To, co ty nejsi,“ odpověděl jsem a dušička to pochopila. A tak se oddělila od všech ostatních a dokonce odešla do jiné sféry. A v této sféře měla možnost zakusit všechny druhy temnoty. A také to dělala. Z této temnoty však volala, „Otče, otče, proč jsi mě opustil.“
Stejně jako to děláte vy. Ale já jsem vás nikdy neopustil, jsem stále s vámi a jsem vždy ochoten připomenout vám, čím skutečně jste, jsem vždy připraven zavolat vás domů.
Proto buďte světlem uprostřed temnoty a neproklínejte ji. A když jste obklopeni tím, čím nejste, nezapomínejte na to, čím jste. A chvalte svět, i když jej chcete změnit. A vězte, že to, co děláte v nejtěžší chvíli, může být největším vítězstvím. Neboť život, který si vytvoříte, je výpovědí o tom, čím jste – a čím chcete být.
Podobenství o dušičce a slunci jsem vám vyprávěl proto, abyste pochopili, proč je svět takový, jaký je – a jak se může okamžitě změnit, jakmile si každý uvědomí svou nejvyšší realitu. Jsou však lidé, kteří říkají, že život je školou a že to, co v životě vidíte a prožíváte, je tu proto, abyste se něco naučili. Už jsem o tom zmínil a opět to opakuji: V životě se nemusíte nic učit – musíte jen ukázat, co již znáte. Při tomto projevu svých znalostí znovu tvoříte sami sebe. Tak ospravedlňujete život a dáváte mu smysl. Tak jej činíte posvátným.
Chceš tím říci, že všechno špatné, co se nám děje, jsme si sami vybrali? Chceš říci, že vytváříme i přírodní katastrofy, abychom mohli „prožívat opak toho, čím jsme“? A je-li tomu tak, není nějaký méně obtížný způsob, jak vytvořit příležitosti k tomu, abychom mohli poznat sami sebe?
Položil jsi mi několik otázek a všechny jsou dobré. Odpovím na každou zvlášť. Ne všechno, co považujete za špatné, jste si sami zvolili. Alespoň ne vědomě. Nicméně je to vaším výtvorem. Stále jste v procesu vytváření. V každém okamžiku. Každou minutu. Každý den. Jak vytváříte, to vám vysvětlím později. Prozatím se spolehněte na má slova – jste velkými tvořivým strojem a neustále něco tvoříte tak rychle, jak myslíte.
Události, podmínky, okolnosti – to vše se vytváří z vědomí. Individuální vědomí je velmi mocné Můžete si tedy představit, kolik tvůrčí energie se uvolní, kdykoliv se dva nebo více lidí shromáždí ve jménu Boha. A masové vědomí? Je tak mocné, že může vyvolat události planetárního dosahu.
Nebylo by přesné řící – alespoň ne v tom smyslu, jak to myslíš – že si tyto důsledky volíte. Neděláte to o nic víc než já. Jako já prostě pozorujete. A ve vztahu k nim poznáte, čím jste. Na světě však nejsou ani oběti, ani lotři. A vy nejste obětmi rozhodnutí druhých. V jistém smyslu jste všichni vytvořili to, co se vám protiví – a protože jste to vytvořili, vybrali jste si to. Tohle je nejvyšší úroveň myšlení, jíž všichni Mistři dříve nebo později dosáhnou. Neboť teprve když přijmou zodpovědnost za všechno, mohou nabýt schopnosti změnit nějakou část. Dokud si myslíte, že existuje něco nebo někdo, kdo „vám to dělá“ zbavujete se schopnosti ovlivnit to. Jedině když si řeknete, „To jsem udělal já,“ nejdete sílu změnit to. Je mnohem snazší změnit to, co děláte vy, než to, co dělá někdo jiný.
Chcete-li něco změnit, nejdříve si musíte uvědomit přiznat, že jste si zvolili, aby to bylo takové, jaké to je. Jestliže to nemůžete připustit na osobní úrovni, přiznejte to skrze své pochopení, že všichni jsme Jedinou bytostí. Snažte se pak něco změnit ne proto, že to je špatné, ale proto že to správně nevyjadřuje, čím jste.
Všechno, co děláte, děláte z jediného důvodu: abyste vyjádřili to, čím jste. Když takto žijete, váš život je tvůrčí. Vytváříte sami sebe, takové, jací jste a jakými jste vždycky chtěli být. A měli byste se snažit změnit jen to, co již nevyjadřuje to, čím chcete být. To, co vás již nereprezentuje. Chcete-li být správně reprezentování, musíte se snažit ve svém životě změnit všechno, co neodpovídá obrazu vašeho Já, který chcete promítnout do věčnosti.“
Krásný text…..V každém úrovni duchovního růstu nám řekne něco jiného,.... :-).
